dnes je 29.3.2024

Input:

Zaměstnanci jako ze škatulky - Příspěvky na reprezentativní oblečení a obuv z pohledu zákona o daních z příjmů

14.7.2010, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 4 minuty

Úvodem je vhodné definovat a vymezit, co je reprezentativním oblečením a obuví. Ve smyslu a pro potřeby tohoto článku a dle nařízení vlády č. 178/2001 Sb. jde o běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění. Jedná se o pracovní oděv a obuv zaměstnance poskytnuté mu zaměstnavatelem k výkonu práce dle pracovní a obdobné smlouvy na pracovišti zaměstnavatele a zaměstnavatelem určených místech. To znamená oblečení a obuv pro zaměstnance reprezentující zaměstnavatele při výkonu zaměstnání, zpravidla ve službách a dalších profesích, kdy je nutné a vhodné, aby zaměstnanci „dobře a jednotně vypadali“. Tudíž takové pracovní oblečení a obuv nejsou osobními ochrannými pracovními prostředky.

     Na straně zaměstnavatele zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. (dále jen „ZDP“) dle § 24 odst. 2 písmeno j) uznává za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů výdaje na pracovní podmínky vynaložené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a dále také výdaje (náklady) vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy. Současně však pokyn D-300 stanoví, že výdaji na bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou výdaje, které je zaměstnavatel povinen hradit, a to včetně výdajů na pořízení osobních ochranných pracovních prostředků podle obecně závazných předpisů.

     Na straně zaměstnance je úprava obsažena v pokynu D-300 k § 6 odst. 7 písm. b) ZDP, kdy se za příjem zaměstnance ze závislé činnosti a z funkčních požitků nepovažuje a předmětem daně není hodnota pracovního oblečení a pracovní obuvi, jakož i hodnota poskytovaných stejnokrojů včetně příspěvků na jejich udržování, určených zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání. Za pracovní oblečení je považováno tzv. jednotné pracovní oblečení (stejnokroje) poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnancům (např. obchodní zástupci, pracovníci v pohostinství, hotelnictví apod.), pokud plní zejména reklamní, propagační a organizační úkoly. Předpokladem dále je, že zaměstnavatel ve vnitřním předpise, nebo smluvní strany v kolektivní smlouvě stanoví povinnost zaměstnanců používat pracovní oblečení pouze při výkonu zaměstnání a vymezí charakter a podobu jednotného pracovního oblečení a všech jeho součástí. Zaměstnavatel musí taky zajistit, aby jednotné pracovní oblečení bylo trvale a viditelně označeno identifikačními znaky zaměstnavatele, což jsou např. obchodní jméno, ochranná známka, firemní barvy, loga apod.

     Existují ve

Nahrávám...
Nahrávám...