Úvodem je vhodné definovat a vymezit, co je reprezentativním
oblečením a obuví. Ve smyslu a pro potřeby tohoto článku a dle nařízení vlády
č. 178/2001 Sb. jde o běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k
ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a nepodléhají při práci mimořádnému
opotřebení nebo znečištění. Jedná se o pracovní oděv a obuv zaměstnance
poskytnuté mu zaměstnavatelem k výkonu práce dle pracovní a obdobné smlouvy na
pracovišti zaměstnavatele a zaměstnavatelem určených místech. To znamená
oblečení a obuv pro zaměstnance reprezentující zaměstnavatele při výkonu
zaměstnání, zpravidla ve službách a dalších profesích, kdy je nutné a vhodné,
aby zaměstnanci „dobře a jednotně vypadali“. Tudíž takové pracovní oblečení a
obuv nejsou osobními ochrannými pracovními prostředky.
Na straně zaměstnavatele zákon o daních z příjmů
č. 586/1992 Sb. (dále jen „ZDP“) dle
§ 24 odst. 2 písmeno j) uznává za
výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů výdaje na
pracovní podmínky vynaložené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a dále
také výdaje (náklady) vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní
smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy.
Současně však pokyn D-300 stanoví, že výdaji na bezpečnost a ochranu
zdraví při práci jsou výdaje, které je zaměstnavatel povinen hradit, a to
včetně výdajů na pořízení osobních ochranných pracovních prostředků podle
obecně závazných předpisů.
Na straně zaměstnance je úprava obsažena v
pokynu D-300 k
§ 6 odst. 7 písm. b)
ZDP, kdy se za příjem zaměstnance ze závislé činnosti a z funkčních
požitků nepovažuje a předmětem daně není hodnota pracovního oblečení a pracovní
obuvi, jakož i hodnota poskytovaných stejnokrojů včetně příspěvků na jejich
udržování, určených zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání. Za pracovní oblečení
je považováno tzv. jednotné pracovní oblečení (stejnokroje) poskytnuté
zaměstnavatelem zaměstnancům (např. obchodní zástupci, pracovníci v
pohostinství, hotelnictví apod.), pokud plní zejména reklamní, propagační a
organizační úkoly. Předpokladem dále je, že zaměstnavatel ve vnitřním předpise,
nebo smluvní strany v kolektivní smlouvě stanoví povinnost zaměstnanců používat
pracovní oblečení pouze při výkonu zaměstnání a vymezí charakter a podobu
jednotného pracovního oblečení a všech jeho součástí. Zaměstnavatel musí taky
zajistit, aby jednotné pracovní oblečení bylo trvale a viditelně označeno
identifikačními znaky zaměstnavatele, což jsou např. obchodní jméno, ochranná
známka, firemní barvy, loga apod.
Existují ve službách,…
