Sdružené osoby a sjednání cen "neobvyklých" od 1. 1. 2014

V návaznosti na zrušení zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí k 31. 12. 2013 bude ustanovení § 23 odst. 7 dopadat také na situace, kdy cena mezi sdruženými osobami je sjednána v nulové výši.

Výjimku tvoří, tak jako dosud, nízkoúročené půjčky a nově i bezúročné půjčky v případě, kdy je věřitelem daňový nerezident a z daňových rezidentů člen obchodní korporace (společník obchodní společnosti a člen družstva) nebo poplatník fyzická osoba.

V ostatních případech bude zachován stejný postup, jako je používán podle dosavadní právní úpravy. Např. pokud správce daně zjistí, že mezi spojenými osobami byla sjednána jiná hodnota úroku, než jaká by byla sjednána mezi nespojenými osobami, musí daňový subjekt odůvodnit takto stanovenou výši úroku, a není-li tato uspokojivě doložena, pak správce daně upraví základ daně o zjištěný rozdíl (viz např. názor NSS uveřejněný v rozsudku 8 Afs 80/2007-105, který předpokládá, že správce daně stanoví cenu běžnou v prostředí fungující hospodářské soutěže. Jen v případech, ve kterých tuto cenu nelze podle § 23 odst. 7 určit, se použije cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku. To ovšem neznamená, že určení její výše závisí na libovůli správce daně. Zákonodárce mu poskytl značný prostor pro posouzení, díky kterému může postupovat s ohledem na specifika každého konkrétního případu. Je na jeho uvážení, které subjekty zahrne do vzorku pro zjištění ceny obvyklé, na druhou stranu však zvolené subjekty musí korespondovat se situací daňového subjektu (osoby blízké či jinak spojené), a své úvahy o výběru musí odůvodnit. Jsou na něj kladeny takové požadavky, aby případné zvýšení daňové povinnosti bylo zákonné a spravedlivé a jeho rozhodnutí přezkoumatelné.)

Nenavrhuje se proto žádný konkrétní…