Řadě zaměstnanců se zdá být zákonný rozsah dovolené zatraceně málo. A tak jim někteří zaměstnavatelé vycházejí vstříc a dovolenou prodlouží. Tuto úpravu je dobré zakotvit ve vnitřní směrnici.
Zákoník práce nezakazuje sjednání dalšího druhu dovolené, neboť i v úpravě dovolené platí zásada: „co není zakázáno, je dovoleno“.
Pokud jde o dovolenou za kalendářní rok podle § 213 odst. 1 zákoníku práce, činí výměra dovolené nejméně čtyři týdny. Od ustanovení § 213 odst. 1 zákoníku práce se lze odchýlit ve prospěch zaměstnance.
Z uvedeného vyplývá, že zaměstnancům může být dovolená prodloužena bez jakéhokoliv omezení. Není tak vyloučeno, aby zaměstnavatel prodloužil dovolenou pouze určitým skupinám zaměstnanců, např. delší dovolenou přiznal zaměstnancům pracujícím u zaměstnavatele delší počet let, nebo zaměstnancům konajícím práce fyzicky nebo duševně náročné, nebo zaměstnancům pracujícím v nepřetržitém provozu apod. Zaměstnavatel však musí při takovém prodloužení dovolené respektovat úpravu rovného zacházení a zákazu diskriminace.
…