Zprostředkovatelské služby ve vztahu k osobám registrovaným v EU a zahraničním osobám

Zprostředkovatelské služby ve vztahu k osobám registrovaným v EU a zahraničním osobám

Ing. Václav Benda

• mandátní,

• komisionářské,

• o zprostředkování,

• o obchodním zastoupení.

Praktický postup

Mandátní smlouvou se ve smyslu § 566 obchodního zákoníku zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

Komisionářskou smlouvou se ve smyslu § 577 obchodního zákoníku zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu úplatu.

Smlouvou o zprostředkování se ve smyslu § 642 obchodního zákoníku zavazuje zprostředkovatel, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi).

Smlouvou o obchodním zastoupení se ve smyslu § 652 obchodního zákoníku zavazuje obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel, dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet.

S účinností od 1. 1. 2010 je pro určení místa plnění při poskytnutí služby, a to i zprostředkovatelské služby klíčové, zda je služba poskytována osobě povinné k dani či osobě nepovinné k dani. Základní vymezení osob povinných k dani přitom vyplývá z § 5 odst. 1 zákona o DPH, podle něhož je osobou povinou k dani fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, případně také skupina vymezená v § 5a zákona o DPH. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. Ve vazbě na to se podle § 9 odst. 3 zákona o DPH tato osoba povinná k dani považuje pro účely stanovení místa plnění za osobu povinnou k dani ve vztahu ke všem službám, které jí jsou poskytnuty, i když jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně, a dále také osoba identifikovaná k dani nebo právnická osoba nepovinná k dani, která je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě. Osobou nepovinnou k dani, je prakticky každá osoba, která není osobou povinnou k dani, tj. např. fyzické či právnické osoby, ať již z tuzemska či z jiného členského státu nebo třetí země, které neprovádějí žádnou ekonomickou činnost a nemají ani registraci k DPH v některém z členských států.

Při poskytnutí služby osobě povinné k dani je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místem plnění místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo podnikání. Pokud je služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Oproti úpravě platné do konce roku 2009 se v případě poskytnutí zprostředkovatelské služby osobě povinné k dani postupuje vždy podle tohoto základního pravidla a není tedy podstatné zda je zprostředkovatel poskytuje vlastním jménem nebo jménem a na účet zastupované osoby. Prakticky to znamená, že je-li příjemce zprostředkovatelské služby osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání mimo tuzemsko, plátce daně jako zprostředkovatel provizi za zprostředkování účtuje bez daně. Je-li příjemcem této služby osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě, vzniká jí povinnost přiznat a zaplatit daň ve své zemi na principu reverse-charge. Naopak, je-li příjemcem služby plátce daně se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku a poskytovatelem zprostředkovatelské služby osoba povinná k dani neusazená v tuzemsku, místo plnění je v tuzemsku a povinnost přiznat a zaplatit daň v tuzemsku na principu reverse-charge má plátce jako příjemce služby, s výjimkou případů, kdy je tato služba osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně podle § 68 odst. 13 jako služba související s vývozem zboží.

Při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je podle § 9 odst. 2 zákona o DPH obecně místem plnění místo, kde má osoba poskytující službu sídlo nebo místo podnikání, tj. jedná se vlastně o obdobu dřívějšího základního pravidla platného do konce roku 2009, které však platí od 1. 1. 2010 pouze při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani. Pokud je služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Toto pravidlo se však prakticky uplatní pouze v případě, že zprostředkovatel jedná na vlastní účet. Pokud jedná zprostředkovatel jménem a na účet osoby nepovinné k dani, určí se místo plnění podle § 10e zákona o DPH. Místem plnění je podle tohoto ustanovení místo, kde je místo plnění zajišťovaného plnění. Jedná se o obdobnou úpravu, která do konce roku 2009 vyplývala z § 10 odst. 12 zákona o DPH.

Postup při uplatnění DPH u zprostředkovatelských služeb uskutečněných v tuzemsku, jejichž poskytovatelem je plátce daně a příjemcem tuzemská právnická či fyzická je řešen v samostatném hesle Zprostředkovatelské služby zařazeném v části I. DPH v tuzemsku.

S účinností od 1. 1. 2010 byl vypuštěn dřívější § 15 zákona o DPH, z něhož do konce roku 2009 vyplývala povinnost přiznat daň plátci při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku zahraniční osobou povinnou k dani a osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, a to z důvodů nadbytečnosti, protože povinnost přiznat a zaplatit daň plátci jako příjemci služby vyplývá dostatečně z novelizovaného § 108 zákona o DPH, v němž jsou vymezeny osoby povinné přiznat a zaplatit daň správci daně.

Povinnost přiznat a zaplatit daň správci daně má podle § 108 odst. 1 písm. b) zákona o DPH plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, a to osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku, jejíž vymezení vyplývá z vloženého § 108 odst. 2 zákona o DPH. Z tohoto tedy vyplývá povinnost přiznat daň plátci i při poskytnutí zprostředkovatelské služby plátci daně zahraniční osobou povinnou k dani či osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, protože u zprostředkovatelské služby poskytované osobě povinné k dani se určí místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH.

Osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku se přitom podle § 108 odst. 2 zákona o DPH rozumí zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku. Pokud zahraniční osoba nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo nebo místo podnikání, má v tuzemsku provozovnu, považuje se za osobu povinnou k dani neusazenou v tuzemsku za podmínky, že tato provozovna se neúčastní daného zdanitelného plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, tj. jestliže se do příslušného poskytnutí služby nezapojuje personální ani materiální vybavení této provozovny. Podmínka neúčasti této provozovny na poskytnutí služby se má podle právního názoru ministerstva financí za splněnou rovněž v případě, kdy tato provozovna, kterou poskytovatel služby má v tuzemsku, poskytuje pouze administrativní podporu, např. při vystavení dokladu, vymáhání dlužné částky apod.

Podle § 24 odst. 1 ZDPH vzniká při poskytnutí služby osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku plátci daně povinnost přiznat daň ke dni okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění, tj. ke dni poskytnutí služby nebo ke dni vystavení daňového dokladu, podle toho, co nastane dříve. Při poskytnutí zprostředkovatelské služby na dlouhodobé bázi, by se mělo plnění považovat za uskutečněné nejpozději posledním dnem kalendářního roku, pokud je služba k tomuto dni poskytována alespoň po dobu 12 kalendářních měsíců, tj. prakticky minimálně jednou ročně nejpozději k 31. 12. příslušného roku by měla být v tomto případě vypořádána daň. Do daňového přiznání k DPH se daň uvádí ve zdaňovacím období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň. V daňovém přiznání k DPH přiznává plátce služby přijaté od osoby registrované k dani v jiném členském státě v ř. 5 nebo 6 a od zahraniční osoby v ř. 11 nebo 12.

Základní podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet daně při poskytnutí služby osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku je, jak vyplývá z § 73 odst. 7 ZDPH, že plátci při tomto poskytnutí vznikla povinnost přiznat daň. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem podle § 31 nebo 32 ZDPH, který byl vystaven osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani. Z časového hlediska je možno nárok na odpočet daně uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém plátci vznikla …