dnes je 29.3.2024

Input:

Výpočet dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnanců příslušných k zahraničním právním předpisům sociálního zabezpečení v rámci EU/EHP a Švýcarska od 1. 1. 2019

23.5.2019, Zdroj: Finanční správaDoba čtení: 30 minut

Upozornění pro plátce daně ze závislé činnosti na příspěvek KV KDP č. 539/20.03.19 k § 6/12 zákona o daních z příjmů

    Předkládají:

    Ing. Bc. Jan Hájek, MBA, DiS., daňový poradce, číslo osv. 4503

    Ing. Zuzana Rylová, Ph.D., daňový poradce, číslo osv. 3912

    Ing. Lucie Wadurová, LL.M., daňový poradce, číslo osv. 4038

    Ing. Lenka Nováková, daňový poradce, číslo osv. 4991

    1. Popis problému

    V důsledku novelizace ustanovení § 6 odst. 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) zákonem č. 306/2018 Sb. došlo ke změně způsobu výpočtu dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnanců, na něž se zcela nebo částečně vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, které se řídí právními předpisy jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než Česká republika nebo Švýcarské konfederace.

    Obecně jsou dle § 6 odst. 12 ZDP dílčím základem daně z příjmů ze závislé činnosti příjmy (s výjimkou uvedenou v odstavcích 4 a 5) zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel (dále jen „povinné pojistné“); částka odpovídající povinnému pojistnému se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti i u zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné zaměstnavatel nemá. Dotčené ustanovení dále stanoví, že „zaměstnancem, u kterého povinnost platit povinné pojistné zaměstnavatel nemá, se rozumí zaměstnanec, u něhož se odvod povinného pojistného neřídí právními předpisy České republiky, nebo zaměstnanec, na kterého se zcela nebo částečně vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu. Za zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné zaměstnavatel nemá, se nepovažuje zaměstnanec, je-li prokázáno, že se na něho zcela nebo částečně vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, které se řídí právními předpisy jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než Česká republika nebo Švýcarské konfederace; v takovém případě jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti zvýšené o částku odpovídající příspěvkům zaměstnavatele na toto povinné zahraniční pojištění a tyto zahraniční příspěvky se považují pro účely daní z příjmů za povinné pojistné.“. V textu příspěvku bude pojistné a příspěvky hrazené v zahraničí dle poslední věty označeny rovněž jako „zahraniční povinné pojistné“. Pro účely ZDP je poplatník s příjmy ze závislé činnosti označován jako „zaměstnanec“, plátce příjmů je pak označován jako zaměstnavatel. Zaměstnavatelem je i poplatník uvedený v § 2 odst. 2 nebo § 17 odst. 3 ZDP, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. Příjmy ze závislé činnosti jsou pak definovány v § 6 odst. 1 a 3 ZDP.

    Jelikož byla shora uvedená změna včleněna do § 6 odst. 12 ZDP na základě pozměňovacího návrhu Senátu ČR, zcela chybí důvodová zpráva, jež by záměr zákonodárce v tomto případě určitým způsobem vymezila. Aplikace účelového výkladu je v daném případě navíc velmi obtížná, neboť schválené znění shora novelizovaného § 6 odst. 12 ZDP, je v rozporu se záměrem diskutovaným na plénu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

    Cílem tohoto příspěvku je potvrzení praktické aplikace novelizovaného ustanovení ZDP, a tím ulehčení situace na straně plátců (tj. zaměstnavatelů), kteří se s tímto administrativně komplikovaným opatřením musejí vypořádávat již při zúčtování mezd za měsíc leden 2019

    2. Shrnutí dopadů novelizovaného ustanovení

    a) Zaměstnanci (rezidenti i nerezidenti ČR) pojištěni v zahraničí mimo EU, EHP a Švýcarsko

    Zůstává zachován režim platný do konce roku 2018, tzn. do superhrubé mzdy se zahrnuje „hypotetické“ tuzemské povinné pojistné (tj. povinné pojistné, které by bylo hrazeno zaměstnavatelem, pokud by zaměstnanec přispíval do českého povinného pojistného systému).

    Stanovisko GFŘ:

    Souhlas

    b) Zaměstnanci pojištěni v zahraničí (EU, EHP a Švýcarsko)

    Není podstatné, ve kterém státě je zaměstnanec daňovým rezidentem, pro účely stanovení superhrubé mzdy je podstatné, v jakém státě je zaměstnanec pojištěn. Tzn. i na daňového rezidenta Kanady, na kterého se vztahuje povinné pojistné na Slovensku, se bude aplikovat novela ZDP a příjem ze závislé činnosti ke zdanění v České republice bude navýšen o slovenské povinné pojistné.

    Stanovisko GFŘ:

    Souhlas

    Tento rozdílný způsob stanovení dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti pro různé skupiny zaměstnanců v návaznosti na to, jaké povinné pojistné se na tyto zaměstnance vztahuje, vyplývá přímo z textu novelizovaného ustanovení ZDP, nicméně pro jistotu prosíme o potvrzení, zda Finanční správa zastává tentýž názor.

    Stanovisko GFŘ:

    Souhlas

    3. Zahrnutelné zahraniční pojistné do základu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti

    3.1 Vymezení zahraničního povinného pojistného

    Do základu daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 12 ZDP se zahrne výhradně pojistné hrazené zaměstnavatelem, které svoji podstatou odpovídá tuzemskému zdravotnímu, nemocenskému a důchodovému pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

    Má-li přitom být alespoň částečně vymezeno, které ze zahraničních typů pojistného hrazeného zaměstnavatelem má být považováno za obdobné tuzemskému pojistnému na zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále také „veřejnoprávní pojistné“, resp. „veřejnoprávní pojištění“), je nezbytné vycházet z jeho základních parametrů. Ty se přitom významným způsobem liší od typů pojištění, jež je možné sjednat soukromoprávně a nelze při posuzování, zda daná platba je či není veřejnoprávním pojistným vycházet pouze z podmínky (ne)existence pojistně-matematického schématu, ale mělo být splněno následující1 :

    1) povinnost být veřejnoprávně pojištěn je stanovena zahraničními právními předpisy (a to bez ohledu na to, zda zahraniční právní předpis stanoví pouze povinnost být pojištěn a samotný výběr pojistitele se částečně či zcela ponechává na zaměstnanci, tj. zaměstnanec může splnit takto stanovenou zákonnou povinnost i pojištěním u soukromoprávní instituce a má tak možnost volby mezi veřejnoprávním a soukromoprávním pojistitelem);

    2) plnění pojistitele tzn. poskytnutí pojistného plnění (platby důchodu, nemocenské náhrady, atp.) není zpravidla odvislé od placení pojistných příspěvků a je stanoveno parametricky (předem definovaným způsobem);

    3) nárok na pojistné plnění (přestože může být právními předpisy omezen například minimální pojistnou dobou) je nezpochybnitelný a zpravidla stačí pouze nastání určité právní skutečnosti; oprávněnost nárok tedy není dále prověřována pojistitelem.

    Výše uvedené podmínky by přitom měly být splněny kumulativně. Zmíněné podmínky jsou pouze orientační, nicméně v obecné rovině by u zahrnutelných zahraničních plateb pojistného na zdravotní, důchodové a nemocenské pojištění měly být dostatečným vodítkem pro plátce.

    Pojistné příspěvky mající charakter pojistného a jiné platby obdobného druhu, k jejichž úhradě není zaměstnavatel povinen dle zahraničních právních předpisů, či které svým charakterem (pro jehož posouzení je možné použít výše uvedené podmínky) neodpovídají tuzemskému pojistnému na zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, nebudou do základu daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 12 ZDP zahrnuty.

    Stanovisko GFŘ:

    Vysvětleno.

    Souhlas vyjadřujeme s citovaným textem z posledního odstavce: “Pojistné příspěvky mající charakter pojistného a jiné platby obdobného druhu, k jejichž úhradě není zaměstnavatel povinen dle zahraničních právních předpisů, nebudou do základu daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 12 ZDP zahrnuty.

    Zdůvodnění:

    Z ust. § 6 odst. 12 ZDP jednoznačně plyne, že pro stanovení základu daně u zaměstnance je prvotně důležitá existence právního předpisu resp. zahraničního právního předpisu, který zaměstnavateli ukládá povinnost platit z příjmů zaměstnance povinné pojistné, resp. zahraniční povinné pojistné (sociální nebo zdravotní), obdobně jako v České republice. Takové zahraniční povinné pojistné by mělo naplňovat zahraniční systém sociálního zabezpečení v širším smyslu, jako je tomu v případě předpisů o veřejnoprávním pojistném v České republice. Zákonem uvedeným „stejným druhem“ je tedy v širším smyslu takové povinné pojistné, které plní stejnou roli, tj. sociální zabezpečení v širším smyslu, jako je tomu u národního povinného pojistného. Nezkoumá se přitom struktura (jednotlivé složky) takového povinného zahraničního pojištění. ZDP odkazuje jen na příslušné právní předpisy – tuzemské zákony a to na zákon č. 592/1992 Sb. a zákon č. 589/1992 Sb., a nově se odvolává na zahraniční právní předpisy stejného druhu jako v ČR. Při stanovení základu daně ve výši tzv. superhrubé mzdy se u příjmů ze závislé činnosti musí tedy aplikovat celková výše (tzn. nižší nebo i vyšší) zahraničního povinného pojistného placeného zaměstnavatelem bez ohledu na jeho strukturu, resp. na rozdíly oproti tuzemskému veřejnoprávnímu pojistnému – důležité je, že existuje v zahraničí obdobný právní předpis, který ukládá zaměstnavateli z příjmů zaměstnance takové povinné pojistné na sociální zabezpečení platit. Ustanovení § 6 odst. 12 ZDP přitom k případným rozdílům mezi jednotlivými systémy neumožňuje přihlédnout.

    Do dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 12 ZDP se tedy nebudou zahrnovat zejména následující plnění:

    • dobrovolné příspěvky na výše definované pojistné, u nichž není povinnost jejich úhrady stanovena zahraničními právními předpisy (je však možné, že takovéto pojistné/příspěvky budou příjmem zaměstnance ve smyslu § 6 odst. 1 a 3 ZDP);
    • příspěvky na výše definované pojistné, u nichž je povinen k jejich úhradě dle zahraničních právních předpisů pouze zaměstnanec.

    Stanovisko GFŘ:

    Souhlas

    3.2 Zahrnutelné zahraniční povinné pojistné v případě existence odlišností ve způsobu stanovení vyměřovacího základu pro výpočet zahraničního povinného pojistného a jiných lhůt pro odvod pojistného

    Do základu daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 12 ZDP se zahrne zahraniční povinné pojistné vypočtené/stanovené dle zahraničních právních předpisů upravujících dotčenou oblast veřejnoprávního pojištění, neboť dle znění § 6 odst. 12 ZDP má být základ daně „zvýšený o částku odpovídající příspěvkům zaměstnavatele na toto povinné zahraniční pojištění“.

    V případě, že určitý příjem zaměstnance ze závislé činnosti (nebo jeho část) bude od zahraničního povinného pojistného osvobozen nebo nebude jeho předmětem, tj. nebude dle zahraničního právního předpisu povinnost z daného příjmu pojistné odvést, nebude základ daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 12 ZDP navýšen o povinné pojistné, jelikož takové pojistné nebude povinnost odvést, ale ani o „hypotetické pojistné“ stanovené dle českých právních předpisů.

    Stanovisko GFŘ:

    Souhlas

    V případě, že bude pojistné podle zahraničních právních předpisů odváděno v jiných lhůtách než měsíčních, například čtvrtletně či pololetně, bude základ daně navýšen v tom měsíci, za který bude pojistné souhrnně hrazeno, a to i když se bude jednat o pojistné zahrnující více kalendářních měsíců.

    Stanovisko GFŘ:

    Souhlas

    Pro upřesnění uvádíme, že v měsících, ve kterých se pojistné “neodvádí”, se rovněž aplikuje ustanovení § 6 odst. 12 ZDP, de facto se za tyto měsíce zvyšují příjmy ze závislé činnosti o pojistné ve výši 0.

    3.3 Zahrnutelné zahraniční povinné pojistné při existenci stropů/limitů vyměřovacích základů pro výpočet zahraničního povinného pojistného či pojistného samotného

    Do základu daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 12 ZDP se zahrne zahraniční povinné pojistné vypočtené/stanovené dle zahraničních právních předpisů upravujících dotčenou oblast veřejnoprávního pojištění, neboť dle znění § 6 odst. 12 ZDP má být základ daně „zvýšený o částku odpovídající příspěvkům zaměstnavatele na toto povinné zahraniční pojištění“.

    Uvedené se rovněž bude vztahovat na situace, kdy je samotný vyměřovací základ pro výpočet zahraničního povinného pojistného či pojistné samotné limitován/o (např. na měsíční bázi či roční bázi jako v případě českého maximálního vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení). Do dílčího základu daně ze závislé činnosti dle § 6 odst. 12 ZDP se tedy zahrne pouze zahraniční povinné pojistné do výše stanovené zahraničními právními předpisy; po překročení stropu/limitu vyměřovacího základu zahraničního povinného pojistného či pojistného samotného nebude dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti zvyšován, a to ani o „hypotetické“ povinné pojistné dle českých právních předpisů.

    Stanovisko GFŘ:

    Souhlas

     3.4 Zahrnutelné zahraniční povinné pojistné při výplatě příjmu po skončení vyslání/po zahájení vyslání v zahraniční (EU, EHP a Švýcarsko)

    V praxi se velmi často setkáváme se situacemi, kdy zaměstnanec byl účasten zahraničního pojistného systému během jeho výkonu práce v zahraniční v rámci EU/EHP/Švýcarska a následně jsou jeho pracovní činnosti v zahraniční ukončeny. Zaměstnanec vrátí do České republiky a začne opět podléhat pojistnému systému v České republice. Za jeho předchozí zahraniční pracovní činnosti je zúčtován/vyplacen bonus. Tento bonus je vyplacen v období, kdy zaměstnanec je účasten českého pojistného systému, avšak se vztahuje k předchozímu období, kdy byl zaměstnanec pojištěn v zahraničním pojistném systému. Dle vyjádření Evropské komise k aplikaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 (dále jen „koordinační nařízení“) by z výše uvedeného bonusu mělo být odvedeno povinné pojistné do zahraničního pojistného systému.

    Obdobná situace může nastat, když zaměstnanec je vyslán svým českým zaměstnavatelem pracovat do zahraničí a zaměstnanec začne přispívat do zahraničního pojistného systému. Český zaměstnavatel zaměstnanci zúčtovává příjmy za závislé činnosti, ze kterých je odváděno zahraniční povinné pojistné a současně zaměstnanci zúčtuje bonus za předchozí období, kdy zaměstnanec podléhal českého pojistného systému. Dle vyjádření Evropské komise by měl český zaměstnavatel z bonusu odvést povinné pojistné do českého pojistného systému.

    Dle novelizovaného znění § 6 odst. 12 ZDP by pak v rámci měsíční mzdové evidence superhrubá mzda měla být tvořena následujícím způsobem: měsíční zúčtovaný příjem plus české povinné pojistné zaměstnavatele a bonus plus zahraniční povinné pojistné zaměstnavatele (v druhém příkladu: měsíční zúčtovaný příjem plus zahraniční povinné pojistné zaměstnavatele a bonus plus české povinné pojistné zaměstnavatele).

    Stanovisko GFŘ:

    Souhlas

    3.5 Zahrnutelné zahraniční povinné pojistné v případě přenesení povinnosti úhrady na zaměstnance či dohody s příslušnou zahraniční správou sociálního zabezpečení či zdravotní pojišťovnou

    Dle čl. 21 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009 (dále jen „prováděcí nařízení“) je připuštěno uzavření dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem/plátcem, na jejímž základě má zaměstnanec povinnost hradit „zaměstnavatelovu část“ zahraničního povinného pojistného, a to jménem a na účet zaměstnavatele.

    V praxi mohou vznikat i odlišnosti, nejen v systému zahraničního pojistného z hlediska zahrnutelných příjmů, ale i z hlediska osoby, jenž je povinna úhradu provést. Tyto rozdíly mohou být způsobeny dohodou uzavřenou mezi zaměstnavatelem/plátcem a zaměstnancem na základě právě čl. 21 prováděcího nařízení či vyplývat přímo z dikce příslušných zahraničních právních předpisů pro oblast zahraničního povinného pojistného.

    Do dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 12 ZDP se v takových případech zahrnou příspěvky na pojistné definované v bodě 2.1, u nichž je na základě dohody dle čl. 21 prováděcího nařízení úhrada prováděna zaměstnancem jménem zaměstnavatele.

    Stanovisko GFŘ:

    Souhlas

    4. Kurz použitý pro přepočet zahraničního pojistného zahrnovaného do základu daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 12 ZDP

    Přestože úprava § 38 odst. 4 ZDP, tj. použití kurzu stanoveného Českou národní bankou pro poslední den kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v jehož průběhu se záloha sráží, dopadá rozsahem výhradně na příjmy jako takové, a to z důvodu použití odlišného pojmosloví v ZDP („příjem“ vs. „povinné pojistné“), není důvodu v daném případě nepostupovat ad analogiam.

    Domníváme se proto, že se pro přepočet zahraničního pojistného odpovídající svojí podstatou pojistnému na tuzemské zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti použije výše uvedený kurz definovaný v § 38 odst. 4 ZDP.

    Stanovisko GFŘ:

    Souhlas

    5. Postup plátce daně při výpočtu základu daně z příjmů ze závislé činnosti dle 6 odst. 12 ZDP

    Z dikce novelizovaného ustanovení a použití sousloví „je-li prokázáno“ v poslední větě § 6 odst. 12 ZDP dovozujeme, že záměrem zákonodárce bylo zahrnout do základu daně z příjmů ze závislé činnosti povinné pojistné, a to buď české pojistné (skutečné či hypotetické), nebo v prokázaných případech účasti na zahraničním pojištění v EU/EHP/Švýcarsku příslušné zahraniční pojistné.

    Použité pojmosloví „je-li prokázáno“ by přitom nemělo být vykládáno výhradně jako situace, kdy plátce daně má k dispozici potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení, ale i jako situace, kdy příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení přímo vyplývá z koordinačního nařízení.

    V praxi často dochází ke zpětnému vydávání potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení (tzv. „A1 certifikát“) dle koordinačního nařízení. Jak se popsáno dále, má toto potvrzení v některých případech pouze deklaratorní povahu, avšak někdy povahu konstitutivní s právní účinností od určitého data v minulosti (ex tunc). Takového situace je nutné dle našeho názoru rozlišovat.

    Stanovisko GFŘ:

    Podle Nařízení EP a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího Nařízení č. 987/2009, se skutečnost, že poplatník spadá do zahraničního systému veřejnoprávního pojištění, prokazuje zejména formulářem A1: „Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“, popř. i jiným dokladem vydaným na žádost příslušnou zahraniční institucí k tomu kompetentní, ze kterého vyplývá, ve kterém státě je osoba (zaměstnanec) účastna pojistného systému.

    Lze však souhlasit s názorem předkladatele, že slova: „je-li prokázáno“ by přitom neměla být vykládána výhradně jako situace, kdy plátce daně má k dispozici potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení, ale i jako situace, kdy příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení přímo vyplývá z koordinačního nařízení. Lze však konstatovat, ve shodě s předkladateli, že v těchto případech, tzn. bez předloženého formuláře A1, přímo na základě koordinačního nařízení, může být navýšení základu daně o povinné zahraniční pojistné pro zaměstnavatele problematické, a to z důvodu, že je nutná vědomost zaměstnavatele o této skutečnosti, což v případě předložení formuláře A1 ze strany zaměstnance je zřejmé.

    Je však nutné v této souvislosti poznamenat, že dle výše uvedených evropských nařízení obecně platí, že osoby z dotčených států jsou účastny všech systémů sociálního zabezpečení, tedy i zdravotního pojištění ve státě, ve kterém jsou výdělečně činné.

    V souladu s daňovým řádem důkazní břemeno vůči správci ohledně skutečností tvrzených v daňových tvrzeních a dalších podáních leží na plátci daně, případně na poplatníkovi v rámci daňového přiznání.

    5.1 Postup plátce daně v případě potvrzení příslušnosti k zahraničním právním předpisům sociálního zabezpečení s deklaratorní povahou (tj. vyslání do 24 měsíců dle čl. 12 koordinačního nařízení a osob pracujících ve členských státech dle čl. 13 koordinačního nařízení)

    Při vyslání do 24 měsíců čl. 12 koordinačního nařízení a v případě osob pracujících ve více členských státech EU čl. 13 koordinačního nařízení je příslušnost k systému sociálního zabezpečení je pro zaměstnance stricto sensu určena právě koordinačním nařízením. V tomto případě totiž správní orgán, který vydává potvrzení o příslušnosti k zahraničním právním předpisům sociálního zabezpečení (A1 certifikát), pouze potvrzuje určitý stav věci a samotná potvrzení mají deklaratorní povahu (tj. zaměstnanec vyslaný ze zahraničí do České republiky by měl být účasten zahraničního povinného pojistného systému bez ohledu na to, zda A1 certifikát byl zahraničním právním orgánem vydán či nikoliv). Pokud by zaměstnanec byl vyslán z České republiky, zaměstnanec by hradil povinné pojistné dle českých právních předpisů.

    V těchto situacích bude plátce daně již od samotného počátku zahrnovat do dílčího základu daně ze závislé činnosti povinné pojistné určené podle koordinačního nařízení.

    Může však nastat případ, kdy příslušnost k zahraničním právním předpisům sociálního zabezpečení přímo plyne z koordinačního nařízení, jak je popsáno výše, avšak plátce daně má až do okamžiku vydání potvrzení o příslušnosti k zahraničním právním předpisům sociálního zabezpečení důvodné pochybnosti, kterému systému sociálního zabezpečení je vyslaný zaměstnanec příslušen. Samotné použité pojmosloví „je-li prokázáno“ přitom musí být v kontextu novelizovaného

    Nahrávám...
    Nahrávám...