Ústavní soud rozhodl o neústavnosti dosavadní regulace slevy na dani v případě pracujících starobních důchodců.
Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 31/13 Ústavní soud vyhověl skupině senátorů a zrušil právní úpravu, která neumožňovala uplatňovat tzv. slevu na dani ve výši 24.840 Kč starobním důchodcům, resp. přesněji osobám, které k 1. lednu příslušného kalendářního roku pobíraly starobní důchod.
Ústavní soud nejprve neshledal, že by napadená úprava měla vůči poplatníkům daně z příjmů fyzických osob, kteří jsou zároveň poživateli starobního důchodu, rdousící neboli konfiskační dopad ve vztahu k jejich majetku a že by daná úprava byla přímo rozporná s čl. 11 odst. 1 Listiny, tedy s ochranou samotného vlastnického práva. Ústavní soud k tomu poznamenal, že zdanění příjmů sazbou 15 %, byť počítanou z tzv. superhrubé mzdy, zcela zjevně nezasahuje do případné ekonomické aktivity starobních důchodců způsobem, v jehož důsledku by pozbyla své základní opodstatnění. Pakliže lze připustit její intenzivnější dopad v případech, kdy výše takto zdanitelného příjmu je menší, ani zde nelze přehlédnout, že dotčené osoby jsou současně poživateli starobního důchodu. Případné krajní případy, kdy by s ohledem na nízkou výši tohoto důchodu mohlo být uvažováno o tom, že celková výše příjmu poplatníka neumožňuje jeho důstojný život nebo jej dokonce staví do situace hmotné nouze, jsou řešitelné v oblasti sociálního zabezpečení.
Ústavní soud však shledal protiústavnost této úpravy v jejím rozporu s principem neakcesorické a akcesorické rovnosti. V prvním případě jde o nerovnost uvnitř samotné skupiny pracujících starobních důchodců, neboť zákonodárce vázal kritérium přiznání či nepřiznání slevy na dani pobíráním starobního důchodu jediný den v roce, a to 1. ledna, přičemž jakékoliv jiné časové hledisko je nepodstatné.
Podle Ústavního soudu se nerovnost mezi poplatníky, kteří jsou ve zdaňovacím období poživateli starobního důchodu, projevuje již v tom, že ti, co mají toto postavení k 1. lednu zdaňovacího období, přichází vždy o celou základní slevu na dani, zatímco ti, kteří se v tomto postavení ocitnou kdykoliv později, třeba i jen následující den (tedy 2. ledna), mají tuto slevu zachovanou v plné výši. Není přitom podstatné, zda po celou dobu, po kterou vykonávají výdělečnou činnost, pobírají také starobní důchod. Důsledkem uvedené právní úpravy je významný rozdíl v postavení obou těchto skupin poplatníků, protože ti, v jejichž případě se sleva na dani uplatní, budou mít bez ohledu na pobíraný starobní důchod daň ze zdanitelných příjmů o 24 840 Kč ročně nižší. V případě příjmů ze závislé činnosti to znamená, že se jim s ohledem na daňovou sazbu…
