Rezervy ostatní

Rezervy ostatní

Ing. Martin Veselý

V textu se budeme zabývat účetními náklady na tvorbu takových rezerv, které nejsou tvořeny v souladu se zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Náklady na tvorbu takových rezerv nejsou v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. i) ZDP daňově uznatelné.

Podle obecných účetních zásad vytvářejí účetní jednotky rezervy k pokrytí budoucích závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně dána a u nichž je k rozvahovému dni pravděpodobné nebo jisté, že nastanou, ale není známa přesná výše nebo datum, k němuž tyto závazky či náklady vzniknou. Výše rezervy by měla být vždy kvalifikovaně (co nejlépe) odhadnuta.

Tvorba rezerv je tedy obecně a primárně podmíněna především účetními zásadami a jejich případné důsledky do daňového základu jsou až druhotné. Pokud jde o daňovou účinnost rezerv, ta je podle § 24 odst. 2 písm. i) ZDP podmíněna souladem se zákonem o rezervách. Rezervy tak z hlediska daňových důsledků členíme na:

• zákonné rezervy, tj. rezervy, jejichž tvorba a použití jsou stanoveny zákonem o rezervách a zohledněny zákonem o daních z příjmů (blíže viz text Rezervy zákonné),

• ostatní rezervy, tj. rezervy, jejichž tvorba a použití nejsou zohledněny zákonem o daních z příjmů a o nichž si rozhoduje účetní jednotka sama.

Jak již bylo uvedeno, o tvorbě a použití ostatních (tj. jiných než zákonných) rezerv si rozhoduje účetní jednotka sama. To znamená, že ve svém interním předpisu (směrnici, příkazu apod.) stanoví:

• tituly pro tvorbu rezerv (jaké rezervy bude tvořit – např. na daň z příjmů, na záruční opravy, na nevybranou dovolenou),

• výši rezerv,

• způsob jejich vytváření a čerpání (používání).

Rezervy se vytvářejí buď procentem z určeného základu (třeba rezerva na garanční opravy určitým procentem z tržeb), nebo v absolutní částce. Tvorba rezerv se účtuje na vrub nákladů, jejich použití, snížení nebo zrušení pro nepotřebnost se účtuje ve prospěch nákladů. Jedná-li se o závazky v cizí měně, vytvářejí se i rezervy v příslušné měně. Účetní rezervy se čerpají v souladu s předpisy účetní jednotky.

Rezervy podléhají dokladové inventuře a při inventarizaci (obvykle v rámci sestavování účetní závěrky) se posuzuje jejich výše a odůvodněnost.

Především je třeba si uvědomit, že rezervy jsou považovány za cizí zdroje účetní jednotky (vzhledem k tomu, že mají charakter budoucích závazků jiným subjektům). Najdeme je tedy v pasivech rozvahy podnikatelských subjektů v položce B. Rezervy, která obsahuje čtyři podpoložky:

• B.1. Rezerva na důchody a podobné závazky

• B.2. Rezerva na daň z příjmů

• B.3. Rezervy podle zvláštních právních předpisů

• B.4. Ostatní rezervy

Účetní jednotka tedy přiřadí příslušné analytické účty, které pro účtování rezerv používá, do uvedených podpoložek pasivní strany rozvahy.

Směrná účtová osnova, uvedená v příloze č. 4 k PVZÚ, pro účtování rezerv používá účetní skupiny 45 – Rezervy, 55 – Odpisy, rezervy, komplexní náklady příštích období a opravné položky v provozní oblasti a 57 – Rezervy a opravné položky ve finanční oblasti. Rezervu na daň z příjmů účtujeme ve skupině 59 – Daně z příjmů, převodové účty a rezerva na daň z příjmů. Pro účtování rezerv, které nepatří mezi zákonné, lze doporučit v účtovém rozvrhu vytvořit tyto účty (tyto účty také používáme ve vzorových příkladech):

452 – Rezerva na důchody a jiné podobné závazky

453 – Rezerva na daň z příjmů

459 – Ostatní rezervy

554 – Tvorba a zúčtování ostatních rezerv

574 – Tvorba a zúčtování rezerv ve finanční oblasti

599 – Tvorba rezervy na daň z příjmů

…