dnes je 28.3.2024

Input:

Leasingové splátky hrazené za minipivovar provozovaný jinou osobou - judikát

27.10.2015, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 6 minut

2015.22.6
Leasingové splátky hrazené za minipivovar provozovaný jinou osobou – judikát

Ing. Jiří Šperl

VYŠLO V ČÍSLE 22/2015

V tomto sporu se jednalo o velmi frekventovanou otázku, a to posouzení vzájemného vztahu vynaložených výdajů a dosahovaných příjmů z hlediska jejich vzájemné souvislosti ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP.

Společnost zabývající se realitní činnosti získala do vlastnictví objekt, který zrekonstruovala a obnovila v něm původní prostory pivovaru. Formou finančního pronájmu pořídila zařízení technologie pro výrobu piva se záměrem následně objekt včetně zařízení pronajmout.

Z důvodu řádného zaběhnutí provozu pivovaru uzavřela společnost smlouvu o spolupráci s jinou společností s tím, že tato zajistí ve své režii zkušební provoz zařízení tak, aby bylo možno následně pronajmout objekt včetně plně funkčního a odzkoušeného zařízení technologie výroby piva za odpovídající cenu. Bylo sjednáno, že případný zisk (kterého nebylo ve výsledku dosaženo) se bude dělit mezi obě zúčastněné strany. Správce daně však nájemné placené v době, kdy probíhal tento zkušební provoz, vyloučil z daňových nákladů s tím, že se jedná o výdaje vynaložené ve prospěch jiného subjektu – provozovatele zařízení.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 211/2014 - 76, ze dne 22. dubna 2015, publikovaného na www.nssoud.cz

Z kasační stížnosti

Stěžovatelka předně zdůraznila, že krajský soud i žalovaný se soustředili výhradně na skutečnost, že v daném období nevykázala v souvislosti s provozem pivovaru žádné výnosy, avšak již zcela odhlédli od důvodů, které ji k uzavření dohody o spolupráci se společností GROLL s. r. o. za daných podmínek vedly. Tato spolupráce měla zajistit zkušební provoz pivovaru kompetentními osobami a lze ji přirovnat k modelu "joint venture", kdy se subjekty společně podílí na provozu podniku a následně obdrží část zisku na základě toho, jak k jeho získání přispěly.

V rámci popsané "joint venture" stěžovatelka poskytla provozovnu včetně materiálního vybavení a společnost GROLL s. r. o. zajistila pro tuto etapu zavádění nového provozu na trhu sládka, zázemí, zkušenosti z oboru a nesla rovněž všechny náklady zajištění provozu. Úspěšná spolupráce, díky níž stěžovatelka mohla objekt pronajmout jako zavedenou provozovnu, měla pro ni nepopiratelně zřetelný ekonomický význam a vyústila v pronájem společnosti AZ Catering services s. r. o. (provoz do 28. 2. 2013), a posléze společnosti Pivovar Groll Plzeň s. r. o., provozující pivovar dodnes.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto jej v napadené části zrušil a zrušil i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu

Jádrem kasační stížnosti je tvrzená nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení otázky, zda stěžovatelkou nesporně vynaložené výdaje (náklady) na leasingové splátky technologického zařízení minipivovaru lze posoudit v souladu s § 24 odst. 1 ZDP právnických osob jako výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Právě otázka existence přímého vztahu mezi výdaji na splátky technologického vybavení minipivovaru a (očekávanými) příjmy je v nyní posuzované věci spornou. Příjmy, které stěžovatelka klade do souvislosti se svými výdaji, jsou příjmy z pronájmu objektu pivovaru dalším společnostem, získané posléze díky spolupráci s GROLL s. r. o., která pivovar provozovala bez plateb pronájmu a jako protihodnotu dosáhla (dle stěžovatelčina tvrzení) plnohodnotného provozu pivovaru a vybudování jeho pozice na trhu. Optikou citované judikatury lze tedy v intencích § 24 odst. 1 ZDP uznat stěžovatelčin výdaj na splátky vybavení minipivovaru sloužící k provozu GROLL s. r. o. za situace, kdy by bez této spolupráce nemohla objekt pivovaru pronajmout (ekonomicky smysluplně či vůbec).

V souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu je věcí stěžovatelky, aby tuto tvrzenou souvislost dostatečně prokázala.

Stěžovatelka věrohodně předestřela, že březen 2008 nelze z podnikatelského hlediska považovat za počátek plnohodnotného provozu, neboť byl v této fázi pivovar připraven pouze z technického hlediska, nicméně nebyla doposud "vyladěna" receptura piva, optimalizována jeho výroba, stejně tak ani nebyla zavedena značka pivovaru. Stěžovatelka rovněž setrvale

Nahrávám...
Nahrávám...