dnes je 31.5.2020

Input:

§ 64 ZDPH Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu

2.1.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.10.64
§ 64 ZDPH Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu

Ing. Olga Hochmannová

Úplné znění

Ustanovení související

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty

  • § 7 – Místo plnění při dodání zboží

  • § 8 – Místo plnění při zasílání zboží

  • § 13 – Dodání zboží

  • § 22 – Uskutečnění plnění a povinnost přiznat plnění při dodání zboží do jiného členského státu osvobozeném od daně

  • § 34

  • § 72 – Nárok na odpočet daně

Vztah k dalším souvisejícím předpisům

Směrnice Rady 2006/112/ES, čl. 138

Nařízení Rady 2019/1912

Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů

Směrnice Rady 92/12/EHS, o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani, ve znění platných předpisů.

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.

Ustanovení § 64 ZDPH stanoví podmínky pro osvobození při dodání zboží do jiného členského státu a způsob, jakým se dodání zboží do jiného členského státu prokazuje. Tyto podmínky vycházejí z čl. 138 směrnice, k němuž byla s účinností od 1. 1. 2020 přijata prováděcí pravidla v nařízení Rady č. 2019/1912, kterým bylo novelizováno nařízení Rady č. 282/2011.

Také čl. 138 směrnice byl s účinností k 1. 1. 2020 změněn novelou směrnice – směrnicí Rady č. 2018/1910/EU. Změny směrnice mají být do zákona o DPH implementovány novelou zákona o DPH, která je však k 1. 1. 2020 dosud v legislativním procesu v Parlamentu ČR a nebyla včas přijata.

Avšak nařízení je závazné a přímo účinné ve všech členských státech, proto i prováděcí pravidla, která stanoví uvedené nařízení č. 2018/1912, jsou účinná, i když novela zákona o DPH dosud přijata v ČR nebyla.

Prováděcí pravidla stanovená nařízením se týkají podmínek, za nichž je dodání zboží do jiného členského státu osvobozeno od daně, mimo jiné nových důkazních prostředků, které musí obchodník předložit, aby prokázal, že zboží bylo do jiného členského státu skutečně dopraveno nebo odesláno.

Je velmi důležité, aby se s těmito novými pravidly plátci seznámili a postupovali podle nich při obchodování se zbožím v rámci EU již od 1. 1. 2020, neboť obchodní partneři z jiných členských států budou očekávat či vyžadovat splnění podmínek stanovených uvedeným nařízením.

K § 64 odst. 1

Pojem „dodání zboží do jiného členského státu” je definován v ustanovení § 13 odst. 2. Je jím dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Podle § 64 odst. 1 je takové dodání osvobozeno od daně, pokud zboží dodá plátce osobě registrované k dani v jiném členském státě, resp. osobě, pro kterou je pořízení zboží v jiném členském státě předmětem daně. Zboží musí být přepraveno nebo odesláno do jiného členského státu, přeprava může být uskutečněna, dodavatelem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou.

Jak je uvedeno v komentáři výše, od 1. 1. 2020 jsou pro obchodování se zbožím v rámci EU závazná nová prováděcí pravidla stanovená nařízení, č. 2018/1912.

Podmínky, za nichž bude dodání zboží do jiného členského státu osvobozeno od daně, jsou stanoveny v čl. 45a nařízení 2018/1012.

Čl. 45a se týká zejména povinnosti prokázat, že zboží bylo skutečně přepraveno či odesláno do jiného členského státu a obsahuje výčet dokladů, kterými má prodávající prokázat dodání zboží do jiného členského státu.

Skutečnost, že zboží bylo skutečně přepraveno či odesláno do jiného členského státu, má osoba registrovaná k dani prokázat předložením potvrzení od pořizovatele a alespoň dvěma dalšími důkazy.

a) potvrzení pořizovatele, že zboží bylo skutečně odesláno či přepraveno do jiného členského státu

Takové potvrzení bylo jedním z důkazních prostředků i dosud (viz § 64 odst. 5 ZDPH), avšak nově je nařízením stanoveno, jaké náležitosti má toto potvrzení mít [viz níže čl. 45a odst. 1 písm. b) nařízení] a navíc je ještě stanoveno, že toto písemné potvrzení má pořizovatel poskytnout prodávajícímu nejpozději 10. den měsíce následujícího po dodání.

b) další důkazy o přepravě/odeslání zboží do jiného členského státu

Podle čl. 45a nařízení 2018/1912 má být dodání zboží do jiného členského státu doloženo ještě dvěma dalšími důkazy uvedenými v tomto článku. Měly by to být doklady vydané dvěma různými stranami nezávislými navzájem, jako doklady o přepravě jako CMR list, náložní list, faktura za leteckou přepravu nebo faktura od dopravce zboží. Dále dokumenty o pojistce vztahující se na odeslání nebo přepravu zboží nebo bankovní doklady prokazující úhradu nebo odeslání zboží. Také potvrzení skladovatele v členském státě určení zboží o převzetí zboží ke skladování anebo úřední dokumenty vydané orgánem veřejné moci, např. notářem, potvrzující ukončení přepravy v členském státě určení.

Uvedená ustanovení se bohužel nevztahují na situaci, kdy zboží, např. o menším objemu, veze prodávající ve svém motorovém vozidle.

Níže je uvedeno znění čl. 45a nařízení Rady 2018/1912:

7.12.2018 CS Úřední věstník Evropské unie L 311/10

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ RADY (EU) 2018/1912
ze dne 4. prosince 2018,

RADA EVROPSKÉ UNIE,

„Oddíl 2a

Osvobození od daně pro plnění uvnitř Společenství

(Články 138 až 142 směrnice 2006/112/ES)

Článek 45a


1. Pro účely uplatňování osvobození od daně stanoveného v článku 138 směrnice 2006/112/ES se má za to, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno z členského státu mimo jeho území, avšak uvnitř Společenství, v jednom z těchto případů:

a) prodávající uvede, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno jím nebo na jeho účet třetí osobou, a má buď alespoň dva důkazy uvedené v odst. 3 písm. a), které si neprotiřečí a které jsou vydány dvěma různými stranami nezávislými navzájem, na prodávajícím a na pořizovateli, nebo jeden z důkazů uvedených v odst. 3 písm. a) v kombinaci s jedním z důkazů prodávajícího a pořizovatele uvedených v odst. 3 písm. b) potvrzujících odeslání nebo přepravu, který důkazu uvedenému v odst. 3 písm. a) neprotiřečí, které jsou vydány dvěma různými stranami nezávislými navzájem, na prodávajícím a na pořizovateli;

b) prodávající má:

i) písemné potvrzení od pořizovatele, v němž je uvedeno, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno jím nebo na jeho účet třetí osobou, s uvedením členského státu určení zboží; toto písemné potvrzení obsahuje: datum vystavení; jméno a adresu pořizovatele; množství a druh zboží; datum a místo ukončení přepravy zboží; v případě dodání dopravního prostředku identifikační číslo tohoto dopravního prostředku; a totožnost fyzické osoby přijímající zboží za pořizovatele; a

ii) alespoň dva důkazy uvedené v odst. 3 písm. a), které si neprotiřečí a které jsou vydány dvěma různými stranami nezávislými navzájem, na prodávajícím a na pořizovateli, nebo jeden z důkazů uvedených v odst. 3 písm. a) v kombinaci s jedním z důkazů uvedených v odst. 3 písm. b) potvrzujících odeslání nebo přepravu, který důkazu uvedenému v odst. 3 písm. a) neprotiřečí, které jsou vydány dvěma různými stranami nezávislými navzájem, na prodávajícím a na pořizovateli.

Pořizovatel poskytne prodávajícímu písemné potvrzení uvedené v prvním pododstavci písm. b) bodě i) nejpozději desátý den měsíce následujícího po dodání.

2. Správce daně může domněnku podle odstavce 1 vyvrátit.

3. Pro účely odstavce 1 se jako doklad o odeslání nebo přepravě uznávají:

a) dokumenty týkající se odeslání nebo přepravy zboží, jako je podepsaný doklad nebo nákladní list CMR, náložný list, faktura za leteckou přepravu, faktura od dopravce zboží;

b) jiné dokumenty:

i) pojistka vztahující se na odeslání nebo přepravu zboží nebo bankovní doklady prokazující úhradu za odeslání nebo přepravu zboží;

ii) úřední dokumenty vydané orgánem veřejné moci, například notářem, potvrzující ukončení přepravy zboží v členském státě určení;

iii) potvrzení skladovatele v členském státě určení o převzetí zboží potvrzující skladování zboží v tomto členském státě.

K § 64 odst. 2

Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu má