dnes je 20.4.2024

Input:

§ 38nd ZDP - Závazné posouzení způsobu určení základu daně daňového nerezidenta z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny

22.9.2017, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 14 minut

3.1.4.1.18.1
§ 38nd ZDP – Závazné posouzení způsobu určení základu daně daňového nerezidenta z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny

Ing. Martin Děrgel

Úplné znění

Ustanovení související k § 38nd ZDP

  • Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP)

    • - § 2 odst. 3 – Poplatníci daně z příjmů fyzických osob – daňoví nerezidenti
    • - § 17 odst. 4 – Poplatníci daně z příjmů právnických osob – daňoví nerezidenti
    • - § 22 – Zdroj příjmů
    • - § 23 odst. 11 – Stálá provozovna
    • - § 32c – Nepeněžité vklady ze zahraničí
    • - § 32d – Majetek a stálá provozovna
    • - § 37 – Stálá základna
    • - § 38t odst. 2 – Poplatníci a stálá provozovna
    • - § 39 odst. 3 – Registrační povinnost poplatníka daně z příjmů fyzických osob
    • - § 39a odst. 2 – Registrační povinnost poplatníků daně z příjmů právnických osob
  • Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (DŘ)

    • - § 132 a 133 – Závazné posouzení
  • Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích

    • - § 2 – Předmět poplatků
    • - § 3 – Poplatník
    • - § 5 – Vyměření a vybírání poplatku, splatnost poplatku a následky jeho nezaplacení
    • - Příloha (Sazebník) – Část I – Položka 1, písm. n)
Komentář

Komentář k § 38nd ZDP

Daně z příjmů tvoří významnou položku veřejných rozpočtů drtivé většiny států. Pokud plátce příjmu i jeho příjemce jsou rezidenty (občany nebo firmami) pouze jednoho státu, pak zpravidla nevzniká problém, daň z příjmů – za podmínek zákona dané země – přísluší právě a jedině tomuto státu. Jestliže je ale plátce příjmu usazen v jednom státě a příjemce peněz je rezidentem druhého státu, nastává problém. První stát si bude dělat nárok na daň z tohoto příjmu, jelikož jeho zdroj (osoba plátce nebo majetek) a obvykle i důvod placení se nachází právě tam. Ovšem i druhý stát (rezidence příjemce) bude chtít tento příjem zdanit, aby všichni jeho rezidenti byli "spravedlivě" zdaněni stejně ze všech svých příjmů. Obojí má svou logiku, a oba přístupy jsou v praxi většiny států běžné. Aby se tím ale neomezoval mezinárodní obchod – který je přínosem pro oba dotčené státy – je přijímána vnitrostátní právní úprava a uzavírány mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu zdanění.

Situace by byla snadná, pokud by ve všech státech platilo, že zdanění podléhají buď pouze příjmy jejich rezidentů, nebo naopak jen příjmy ze zdrojů (od plátců) na jejich území. Ale většina států se logicky nechce vzdát obou druhů, resp. důvodů zdanění, což má za následek riziko mezinárodního dvojího zdanění. V Česku – tak jako ve většině ostatních ekonomicky vyspělých států – platí následující národní pravidlo pro zdanění příjmů:

  • Daňoví rezidenti mají tzv. plnou (celosvětovou) daňovou povinnost:

    • - v Česku proto zdaňují všechny své příjmy, ať už jim plynou z České republiky nebo ze zahraničí.
  • Daňoví nerezidenti mají pouze tzv. omezenou daňovou povinnost:

    • - v Česku zdaňují pouze příjmy plynoucí ze zdrojů na našem území, které jsou vyjmenovány v § 22 ZDP.
    • - Stěžejním takovýmto zdrojem příjmů nerezidenta na našem území jsou v praxi tzv. stálé provozovny.
Příklady

Příklad – Mezinárodní dvojí zdanění

Slovenská obchodní společnost zřídila pobočku – stálou provozovnu – v ČR, která jí za rok 2017 vynese zisk, resp. základ daně 1 milion Kč. Podle českého ZDP a v souladu se Smlouvou mezi ČR a SR se příjmy (zisky) stálých provozoven nerezidentů považují za příjmy ze zdroje na našem území, a proto zde podléhají české dani.

Protože je ale daná slovenská firma – včetně své české stálé provozovny – rezidentem Slovenska, musí tam přiznat a zdanit veškeré celosvětové příjmy, včetně zisku 1 milion Kč z ČR. Na čemž nic nemění ani fakt, že tyto příjmy (zisk) již firma zdanila – stejnou, resp. obdobnou – daní z příjmů u nás. Pro zamezení dvojího (opakovaného) zdanění Smlouva mezi ČR a SR ukládá státu rezidence poplatníka (tj. Slovensku), aby českou daň započetl na úhradu jeho slovenské daně. Ovšem aby nebyl slovenský rozpočet krácen kvůli případnému vyššímu zdanění v ČR, jedná se pouze o tzv. prostý zápočet zahraniční daně, který je úměrný podílu příjmů z Česka.

Čistě daňový pojem "stálá provozovna“ byl zaveden za účelem účinného zdanění zisků (příjmů) z podnikání zahraničních firem, resp. obecně daňových nerezidentů příslušného státu zdroje příjmů přičitatelných této aktivitě. Stálou provozovnou může být v praxi např. kancelář, továrna, dílna, obchůdek, ale třeba i dlouhodobé poskytování služeb přímo u zákazníků. Tyto podnikatelské útvary nemají samostatnou právní subjektivitu, zůstávají součástí zřizovatel z jiného státu a související zisky je proto nutno hodnotit jako příjmy nerezidenta, což komplikuje jejich efektivní zdanění ve státě stálé provozovny, ačkoli zde nejvíce využívají veřejných služeb financovaných z daní příslušného státu. Právě proto historicky vznikl institut stálé provozovny, který jí přisuzuje samostatnou daňovou subjektivitu a umožňuje tak návazně státu jejího umístění zdanění příjmů (zisku).

Režim zdanění stálých provozoven řeší smlouvy o zamezení dvojího zdanění zpravidla následovně:

  • Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna.

  • Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

Příklady

Příklad – Mezinárodní zdanění stálé provozovny

Polská firma z Polského Těšína – daňový rezident Polska – se zabývá drobnými opravami všeho druhu v domácnostech hlavně pro nezadané ženy coby tzv. hodinový manžel. Pro rozšíření podnikatelského působení si firma na zkoušku pronajala kancelář u nás v Českém Těšíně pro zdejší klientelu, kde jsou trvale k dispozici dva polští "kutilové", kteří na zavolání v kteroukoli denní nebo noční hodinu nabízejí výpomoc českým zákaznicím.

Třebaže česká pobočka je právně součástí polské firmy, pro účely zdanění v Česku je považována za samostatnou daňovou jednotku – stálou provozovnu – jejíž příjmy podléhají podle článku 7 Smlouvy mezi ČR a Polskem české dani z příjmů. Protože jde ale o součást rezidenta Polska, musí tam přiznat všechny své příjmy bez ohledu na případné zdanění v zahraničí (ve státě zdroje příjmů – tj. v ČR). Podle článku 21 zmíněné Smlouvy se dvojímu (opakovanému) zdanění zabrání tím, že se příjmy stále provozovny v ČR vyjímají ze zdanění v Polsku

Pro úplnost dodejme, že "stálá provozovna" nemusí být vždy podmíněna stálou hmotnou základnou (např. dílna, kancelář, obchod apod.), ale často může vzniknout i v důsledku pouhého dostatečně dlouhého vykonávání činnosti – kvantita představovaná délkou podnikání způsobí změnu kvality. Typicky jde o služby poskytované přímo u zákazníků, jako např. malíř pokojů, opravář domácích spotřebičů, manažerské služby, advokátní praxe. Přičemž rozlišujeme stálou provozovnu: a) "staveništní", kde se samostatně posuzuje každý stavební projekt, b) ostatní "službové", které se z hlediska časového testu posuzují všechny dohromady, v úhrnu.

Příklady

Příklad – Staveništní versus službová stálá provozovna

Slovenská stavební firma staví dvě dřevostavby v Česku pro dva zdejší zákazníky, a to podle stejného stavebního projektu. U první stavby uplyne od prvního kopnutí do země do kolaudace 10 měsíců, u druhého domku jen 8 měsíců. Ani v jednom případě doba výstavby nepřesáhne 12 měsíců, které pro vznik "staveništních" stálých provozoven požaduje Smlouva mezi ČR a Slovenskem. Stálá provozovna proto nevznikne ani z jedné stavebně montážní zakázky – a co je pro "staveništní" stálou provozovnu typické – ani za oba stavební projekty daňového nerezidenta dohromady, byť v úhrnu přesáhnou limit – individuálního! – časového testu 12 měsíců. Není přitom podstatné, zda obě stavby probíhají souběžně nebo postupně za sebou. Příjmy slovenské firmy za tato stavební díla v ČR proto nelze zdanit u nás – nejde o příjmy plynoucí stálé provozovně - ale jen v SR.

Zcela jinak by tomu bylo v případě, že by nešlo o stavebně montážní projekty, ale třeba o dlouhodobé poradenství slovenské firmy (daňového nerezidenta ČR) v Česku – a to na základě dvou samostatných kontraktů pro dva zdejší zákazníky v délce trvání 4 měsíce a 3 měsíce. Podle Smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a SR vzniká tzv. službová stálá provozovna podniku jednoho státu až v případě, že dané činnosti trvají na území druhého smluvního státu v úhrnu přes 6 měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období. K posouzení této podmínky by bylo nutno dále podrobněji danou situaci zkoumat, konkrétně zejména jestli bylo obojí poradenství poskytováno: a) v průběhu nejméně 1 shodného měsíce u obou kontraktů; např. první od 1. 1. do 30. 4. 2017 a druhé od 1. 3. do 31. 5. 2017, kdy by tedy v úhrnu poskytování poradenství nerezidentem v ČR netrvalo déle než 6

Nahrávám...
Nahrávám...