§ 38c ZDP Plátce daně

Komentář k § 38c ZDP

Novela zákona o daních z příjmů pod číslem 170/2017 Sb. přinesla novou úpravu prvního odstavce § 38c ZDP.

Tento odstavec uvádí novou definici "plátce daně", neboť předchozí definice byla nevyhovující z důvodu, že plátce daně byl definován kruhem. Na jedné straně ustanovení § 38c odst. 1 ZDP v předchozím znění stanovilo, že plátcem daně je poplatník se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky, pokud je povinen odvést správci daně daň, zálohu na daň nebo úhradu na zajištění daně vybranou od jiných poplatníků nebo jiným poplatníkům sraženou, na druhé straně navazující ustanovení zákona o daních z příjmů (§ 38d, § 38e a § 38h) stanoví, že srazit a odvést srážkovou daň, zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti či zajištění daně je povinen plátce daně. Z uvedených ustanovení pouze implicitně vyplývalo, že plátcem daně je poplatník, který takový příjem vyplácí jinému poplatníkovi.

Nová definice plátce daně v § 38c odst. 1 ZDP má za cíl tuto nesrovnalost odstranit, a to výslovným stanovením, který poplatník je plátcem daně.

Plátcem daně je obecně poplatník, který pod vlastní majetkovou odpovědností od jiných poplatníků daň, zálohu na daň či úhradu na zajištění daně vybírá či jim ji sráží, a následně takto sraženou či vybranou daň, zálohu na daň či úhradu na zajištění daně odvádí správci daně. Z pohledu daní z příjmů je podle nové úpravy plátcem daně vždy poplatník se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky, s výjimkou fondu penzijní společnosti, který je plátce příjmu ze závislé činnosti ve vztahu k příjmům ze závislé činnosti (viz vymezení příjmů ze závislé činnosti v § 6 odst. 1 ZDP), plátce příjmu, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně v § 36 ZDP, ve vztahu ke srážkové dani a plátce příjmu, z něhož je povinnost srazit úhradu na zajištění daně podle § 38e ZDP, ve vztahu k zajištění daně.

Konkrétní povinnosti plátce daně, tj. srazit, vybrat a odvést zálohu na daň, daň nebo úhradu na zajištění daně jsou stanoveny v jednotlivých ustanoveních ZDP, tj. v § 38d odst. 1, 2 a 3 ZDP k dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, v § 38e odst. 1, 2, 3 a 6 ZDP k zajištění daně a v § 38h odst. 7 a 10 ZDP k dani z příjmů ze závislé činnosti.

V této souvislosti ovšem novou úpravou nedošlo k věcné změně.

Na ustanovení druhého odstavce § 38c ZDP navazuje další výklad uvedený v pokynu GFŘ D–22 k § 38c odst. 2 ZDP. Tento výklad je nově doplněn o problematiku uplatnění mzdových nároků zaměstnance u úřadu práce.

Zahraničním plátcem daně je zejména stálá provozovna zahraniční osoby umístěná na území ČR s výjimkou zejména tzv. "službové stálé provozovny". Postup u zaměstnanců této stálé provozovny potom blíže uvádí Pokyn D–154.

Mezi zahraniční plátce daně nepatří zahraniční zastupitelské úřady v tuzemsku. Jsou-li například na rakouském velvyslanectví v Praze zaměstnáni daňoví rezidenti ČR, nejde o příjmy ze závislé činnosti ze zdrojů v zahraničí. Na druhé straně však toto rakouské velvyslanectví v ČR nemá povinnost plátce daně podle ustanovení § 38c ZDP a tudíž tyto osoby jsou povinny podat v ČR daňové přiznání. Podle tohoto ustanovení totiž do množiny plátců daně nepatří zahraniční zastupitelské úřady v tuzemsku. Tyto příjmy poplatník uvádí také na řádku 35 v první části 2. oddílu základní části přiznání k dani z příjmů…